Otužování ? .... dobrej nápad

Někdy se vám do života připlete člověk, který vám úplně rozhodí systém. A přitom je to !jenom! normální kluk, který v prosinci vleze do Vltavy. Já si to šlapu po cyklostezce, řeším svoje existenční otázky typu „dám si doma čaj, nebo čokoládu? vzduch je ledový je mi zima” — a najednou uvidím týpka, který se chystá ponořit do řeky.

Tak jako mně je zima a to jsem zahřátá pohybem na bicyklu. A on? Se svléká do plavek a chystá se vlézt do řeky, která má teplotu asi jako lednička?

Říkám si: „Tohle musím vidět zblízka, tohle není normální!” Tak jsem zastavila a poprosila ho, jestli si můžu natočit jeho (lehce šílenou?) misi.

A on? Žádný machrování. Žádný „hele, jsem borec”. Prostě jo, klidně, proč ne. Punk , TVL. Bez keců, bez póz, bez rozcvičky.

Pak jsme si napsali pár zpráv a já pochopila, že tenhle člověk je možná větší inspirace, než jsem byla ochotná si přiznat. Obyčejnej kluk, co jde dělat neobyčejný věci. A já? Já jsem si potvrdila své odhodlání, že mám taky asi chuť jednou vlézt do ledové vody… Jakože si zaplavat v ledové řece. Ano už to trénuju asi měsíc - dokážu vlézt do ledové vody po kolena, ale přišlo mi, že tam moje limity končí :-)

A tak začínám žít můj vlastní otužovací punkový experiment. Jakože jo — možná to bude bolet, možná to bude trapný, možná budu řvát. Ale možná taky ne. A na to se těším.

A jak ty svoje pocity popisuje on ?

(...jsem si ho pojmenovala Sparťan)

Cituji :

My jsme totální amatéři, razíme filosofii, že jde jen o tom tam prostě vlézt a nevykašlat se na to. Když jsem šel úplně poprvé letos v lednu, znal jsem film Bába z ledu, četl jsem Wima Hofa, takže psychologicky jsem to měl zmáklý. Jenže jak jsem měl vodu po pas, přišel šok a já utekl. To mi bylo trapný, tak jsem se vrátil, dřepnul si na poslední schod a tam chvilku vydržel. Chtěl jsem zahulákat Ty pi*o, ale vyšlo Ty pi, Ty pi, Ty pi, víc jsem nedal .

Podruhé jsem se zkusil odrazit, jestli poplavu nebo půjdu ke dnu a hle, šlo to, 3 tempa tam, 3 zpět a ven. A tak postupně pořád přidávám.

Je to jedna z mála činností, která mi vypne hlavu, zbyde jen soustředení a určitý klid, někdy. A hází mne to do totální pokory vůči řece. Sám to nechápu, proti životu, jaký jsem vedl je to pořád obrovský sci-fi...

Nechci ani nemůžu radit, ale pokud tě to byť jen trošičku láká, určitě to zkus. A kdyby ses chtěla třeba někdy přidat, budeme rádi.